Čas je spravedlivý v řadě věci - mimo jiné v tom, jak se každý z nás, ať chce či nechce, zvolna stává pamětníkem. Pamětnictví je šarže značně háklivá, je třeba nést ji s pokorou a důstojné, lehce se z ní sklouzává do trapného mentorování a hlásání takových nesmyslů, jako že: "Za nás všechno bylo lepší ..."
Druhým pólem řečeno pamětnictví je nepříliš povzbudivý pohled na kmeta, jenž se upoceně a politováníhodně snaží mluvit za mladé, přebírá komicky jejich slovník i pocity v bláhové naději, že se snáze vemluví do jejich přízně. (Někdo chytrý už řekl: Stáří počíná tam, kde se člověk snaží zalichotit mládí ...)
"Tempo di vlak" není jenom určení tempa, kterým Wabi svým typickým způsobem vysvětloval konsternované skupině Hoboes, jakým že to způsobem se bude provozovat jeho opus (..jednou v rytmu motoráčku, podruhé po způsobu hřmícího šnelcuku...).
"Tempo di vlak" je především trampská kapela a záviděníhodné skupenství lidí, kterým je třeba věřit a trochu závidět vše do čeho se pustí. A dělají toho požehnaně.
Písně s nápaditými melodiemi a harmoniemi, s texty, které se ke slečně češtině chovají dvorně, neokázale, leč vtipně a důmyslně. Zní jim to barevně a svižně, z jejich muziky necítíš tu protivnou oprsklost a lacinou suverenitu některých "profi skupin". Svým textům věří a z nahrávek je to slyšet - jak by ne, oni je mají prosněné a prožité. To nejsou omšelé trampské rekvizity, poskládané do nějakých říkanek. Mají i slušnou zásobu autorů, kteří očividně nepíšou z musu, ale z radosti.
Tahle parta zpívá, tak jak žije. A zaplaťpánbůh - i naopak ... Takhle jsme tedy našel "Tempo di vlak" a jsem tomu rád. Já vím, řeknete si, starej hobo, trochu zaujatej a drobet nekritickej...
Ale nedivte se - potkal jsem se s trampy, hobousáky, muzikanty, zpěváky... Potkal jsem - v neposlední řadě - hodný a slušný lidi.
Pamětník se zaradoval.
Přeju vám stejnou radost při poslechu písní skupiny "Tempo di vlak".
|
